| 
			 
		O nás Kdo a co je církev československá 
			husitská?  
			
			Je církví křesťanskou, tj. patří k obecné 
			rodině křesťanských církví stejně jako římskokatolická, evangelická, 
			pravoslavná atd. Zároveň je však církví samostatnou, tzv. národní, 
			podobně jako církev anglikánská ve Velké Británii, luterská v 
			severských zemích. Není závislá na Vatikánu a hierarchii 
			představitelů moci. Podíl na správě církve nesou kněží i obyčejní 
			lidé – laici. Historicky navazuje na bohatou cyrilometodějskou a 
			nekatolickou tradici Českých a Moravských zemí v minulosti, ve víře 
			našich předků, která byla násilně potlačena v duši našeho národa po 
			bitvě na Bílé hoře. Násilná rekatolizace tak učinila konec mnohým 
			vzdělancům a osvíceným lidem – např. odchod J. A. Komenského a 
			dalších z vlasti. Po vzniku naší národní samostatnosti byla v roce 
			1920 obnovena i tato myšlenka tradice naší víry osobní a nezávislé.
			 
			
			 Dne 8. ledna 1920byla vyhlášena reformním 
			hnutím katolického duchovenstva. Utvořilo ji tehdy 140 bývalých 
			římskokatolických duchovních, po té, co byla Římem odmítnuta jejich 
			žádost o možnost sloužit bohoslužby v českém jazyce. V čele hnutí 
			stál ThDr. Karel Farský, spisovatel E. Zahradník – Brodský, G. A. 
			Procházka a další.  
			Již v roce 1921 se při sčítání lidu téměř 600 
			000 obyvatel ČSR hlásilo právě k církvi československé. Moderní 
			způsoby práce, stylu života i zvěstování myšlenek získaly srdce 
			lidí, kteří se vnitřně rozešli s tehdejší církví, ale ne s Bohem. 
			Chtěli žít křesťanství bez formálnosti. Po druhé světové válce se 
			již k církvi československé hlásí téměř milion lidí a bohoslužby, 
			setkávání pro děti, mládež či starší generaci se konají na 3000 
			místech československé republiky. Bohužel doba čtyřiceti let 
			potlačování náboženství vykonala své. A tak se církev statisíců 
			zmenšila na desetitisíce. Nic však neubralo na jejím poslání a 
			ochotě služby člověku současnosti. Její dveře jsou otevřeny úplně 
			každému člověku bez rozdílu vyznání (katolíkům, evangelíkům, 
			pravoslavným …), světového názoru, lidem hledajícím i nevěřícím.  
			Každý, kdo se touží něco víc dozvědět o Bohu, 
			Víře, Bibli, je srdečně zcela nezávazně zván. Může se kdokoliv na 
			cokoliv zeptat z celé škály prostoru lidského života. Do současnosti 
			zůstává a je spojující s minulostí česká liturgie (bohoslužba), 
			podíl všech lidí na správě církve, jedna a tatáž Bible – Slovo Boží 
			– společná všem křesťanům, sedm svátostí (křest, biřmování, 
			manželství, pokání, večeře Páně, útěcha nemocných a svěcení kněží). 
			Duchovní církve se mohou ženit a vdávat (knězem může být i žena) a 
			jsme církví moderního pohledu na život a jeho starosti i radosti.
			 
			Symbolem církve je kalich s křížem, jež 
			zpřítomňuje prostor církve propojující v sobě katolickou a 
			protestantskou tradici víry. Oblekem duchovního je černý talár s 
			červeným kalichem a bílá štola. Dnes tvoří církev 300 farností – 
			náboženských obcí (jež mají své filiálky – blanenská má 8, vyškovská 
			7), ty jsou sdruženy do vikariátů (my jsme Brno – venkov), vikariáty 
			do diecézí (my jsme brněnská, další je olomoucká, královéhradecká, 
			plzeňská, pražská a slovenská). Každá diecéze má v čele biskupa (náš 
			brněnský biskup je ThMgr. Juraj Jordán Dovala, nar. v roce 1974), hlavou 
			celé církve československé husitské je patriarcha – nyní ThDr. Tomáš 
			Butta, nar. v roce 1958). 
			 |